1) Začátky mé modelařiny
Okamžik, kdy jsem začal s modelařením se asi dá datovat s datumu mého narození. Jakožto syn modeláře jsem se s modely letadel setkával od malička doma i na rakovnickém letišti a značně mě tato zkutečnost ovlivnila.
Prošel jsem tzv. "starou školou". Otec mě neučil jen jak se správně vyhodí házedlo, ale samozřejmě i jak se postaví. Jakmile mi to začalo trochu stabilně létat, přihlásil jsem se na dětský přebor. Získal jsem tehdy 4. místo z asi 10ti soutěžících,...na to že to byla moje první soutěž to byl docela úspěch.
O pár měsíců později jsem se přihlásil do místního modelářského kroužku, kde jsem postavil řadu házedel pro další soutěžní léta, nějaké volné větroně kategorie A3 a další. Také jsem tam poznal řadu kamarádů, kteří spolu se mnou vyrostli do dospělých let a nyní jsou významnými členy modelářského klubu.
Zároveň jsem začal chodit i na plastikový kroužek, postavil jsem poměrně velké množství těchto modelů různé složitosti, ale nakonec jsem tento směr opustil a věnoval se plně létajícím modelům.
Paralelně s tím jsem stavěl i doma, táta vytáhl z půdy stavebnici volného větroně FAVORIT od firmy MODELA. Dostal nesčetně ran, byl nesčetněkrát opravován, ale naučil jsem se na něm nejen pokročilejší stavbě modelů, ale zejména znalostem s jejich seřizováním. Následoval model ANDULKA od IGRY, která zaznamenala vrchol v mých žákovských soutěžích, Létala velmi dobře, několikrát jsem pro ní lezl na strom, nebo jsme jí s Honzou Doubravou naháněli na Simsonu, když se jí nechtělo z termiky dolu :) Z "půdních" zásob jsem od táty získal stavebnici modelu AEROSPORT od IGRY. Byl to hodný hornoplošník s pohonem na gumový svazek, bohužel mi dlouho nevydržel.
V tu dobu (1998) jsem se stal členem Leteckomodelářského klubu Rakovník, tehdy jediného na okrese.
K 11tým narozeninám jsem dostal stavebnici polomakety DHC-2 BEAVER od firmy HACKER. Nejdříve jsem experimentoval s pohonem na CO2, ale později jsem "sifoňáka" nahradil gumou.
Ikdyž je to možná divné, většina mých modelů z počátků mého modelaření přežila. Uchovávám je na půdě jako relikvii. Ikdyž vím, že s nimi už létat nebudu, nemám srdce je spálit.
Prošel jsem si "starou školou" - modelařinou, kde tím nejzákladnějším byl kanagom, kousek balzy a krabička špendlíků (EPPčko bylo sci-fi). Díky této průpravě jsem se naučil řadu dovedností a nabyl spoustu teoretických znalostí. Když dnes vidím některé kluky o 15 let mladší, jak umí sice celkem obstojně létat, ale nahodit motor už jim musí tatínek, o drobných opravách ani nemluvím, tak je mi z toho (jak to říci slušně..) trochu smutno. To totiž nejsou modeláři, ale pouze lítači!